Dneska si chci s vámi promluvit o tématu, kterého se příliš často v našem blogu nedotýkáme. O puberťácích. Rodiče se snaží tohle slovo bez nezbytné nutnosti nepoužívat, čeština ani nemá vlastní slovo. Obzvláště citliví při vyslovení tohoto termínu dostávají kopřivku a opatrně se křižují.

Podívejme se tedy na tento jev podrobněji. Možná, to není tak strašné.

Přistupme k tomu vědecky. Začněme od toho, jak pochopit, že u vás v rodině se objevil puberťák.

  1. Všimli jste si, že po vašem bytě chodí člověk v kapuci, se sluchátky v uších, který se snaží vyvarovat očního kontaktu.
  2. Z kuchyně mizí misky a hrnky a z ledničky jídlo (převážně po setmění).
  3. Večer se zpoza dveří pokoje člověka se jménem na hrozivé písmeno P ozývá přidušený chechot a někdy i vzlyky. Na dveřích se objevuje cedule “Nevstupovat, smrtelné nebezpečí” a dole jsou humpolácky nakreslené lebka a zkřížené kosti.
  4. Pokud jdete spolu na ulici, tak nikdy nejdete spolu. Za vámi na vzdálenosti 2-3 metry se táhne hubené, vysoké stvoření v kapuci, které dává všemožně najevo, že tam, kam jdete, se mu fakt nechce.
  5. A co je nejhorší – v vašeho bytu se ztratilo stvoření, zhruba ve věku 10-11 let, které nehledě na jeho výšku a váhu rádo sedělo u vás na kolenou a upřímně se pohoršovalo, pokud jste mu zapomněli dát pusu na dobrou noc.

Takže pokud jste tedy experimentální způsobem zjistili, že máte doma puberťáka, je potřeba s tím něco dělat. Mnozí rodiče začínají panikařit, snaží se sundat kapuci a sluchátka, obzvláště odvážní trvají na společném nedělním obědě. Neradíme vám tak postupovat, pokud se nechcete stát terčem obzvláště spalujícího pohledu “Mámo, ty stejně ničemu nerozumíš!”. Nebo bude váš potomek sedět u stolu a koulet očima ke stropu, což oční lékaři nedoporučují.

Dobře, tak a teď vážně. Co se vlastně děje v jeho pokoji, kam nelze vstupovat pod hrozbou trestu smrti?

Tam vznikla a naplno pracuje chemická laboratoř vzniku dospělého člověka. Hormony běhají, skáčou a zapojují se do složitých řetězců, rostou dlouhé ruce a nohy, objevuje se hluboký hlas, vznikají nové emocionální spoje, okolní svět se dělí podle principu “svůj – cizí”. Nesmírně důležité je, aby tento proces probíhal bez vyrušování. Puberťák začíná složitý a svízelný proces roztřídění vlastních hodnot: tohle mi vyhovuje, to si beru do nového života, tohle ne, to zůstane tam, kde se pod postelí válí můj plyšový medvěd.

Pokud se vměšujeme do fungování téhle vědecké laboratoře, tak překážíme tomu, aby sám pochopil, našel vlastní řešení, vybudoval vlastní systém. Bude se ze všech sil vzpěčovat, aby vaše vidění neproniklo na jeho území. A bude mít pravdu.

Co tedy máme dělat, my vyděšení a zmatení rodiče?

  1. Nevstupovat na zakázané území a nevměšovat se.
  2. Důvěřovat a nechat člověka v klidu. V okamžiku nejhlubších pochyb zavolat vlastní mámě, aby vám poslala vaši vlastní fotografii z 9. třídy s fialovými vlasy a v klokance Metallica.
  3. Rozumným způsobem omezit množství nádobí, odnášené z kuchyně. Uvařit mu jeho oblíbené jídlo a nechávat ho buď v ledničce nebo před dveřmi. V druhém případě doporučujeme zaklepat a rychle, ale důstojně, odejít.
  4. Nezkoušet uklízet u něj v pokoji a nekomentovat množství špinavého oblečení. Místo toho je vhodné vysvětlit jak funguje pračka a kde se nachází prací prášek.
  5. V okamžicích, kdy vaše stvoření je ochotné ke komunikaci, navrhněte, že se společně podíváte na jeho oblíbený seriál. Nic nekomentujete. Jestli budete mít štěstí, tato doba se může stát časem vaší pravidelné komunikace.
  6. Čekat, než chemická laboratoř skončí svou práci a mezitím se zabývejte svými vlastními zajímavými věcmi.

A v jeden překrásný den se u vás v kuchyni objeví velký chlapík a hlubokým hlasem se zeptá: Mami, nechceš s něčím pomoct? Můžu vynést odpadky”.

A to bude okamžik, když pochopíte, že už doma nemáte puberťáka…

Pokud tím stále procházíte, bojíte se, máte strach, tak přijďte pro pomoc. Prožila jsem tři teenagerská období. Vlastní coby bezprostřední účastník, Maxe (25) a Varvary (19) jako rodič. No a teď tím procházíme potřetí s Evou (14). Nemůžu si dovolit ztrácet zkušenosti. Vždyť ještě mě čeká budoucí teenager Teo….